O včelách a rostlinách

Fakta a zajímavosti v bodech  … o včele medonosné, medu, úlu, včelařích … a kvetoucích rostlinách.

Včela medonosná

Včela medonosná (Apis mellifera) patří mezi sociální hmyz se stanovenou dělbou práce, kdy včela v závislosti na věku pracuje s vrstevnicemi vždy na jednom úkolu pro celé společenstvo. Společenstvo je trvalé, funguje po celý rok, i v zimě. Na rozdíl například od čmeláků, u kterých přezimuje jen matka.

V současné podobě je včela medonosná známá 15 mil. let. Předchůdkyně dnešní včely obývala planetu Zemi již před více než 100 mil. let.

Nejdůležitějším úkolem včely je opylování rostlin, které by se jinak nemohly rozmnožovat a produkovat plody, které jsou pro živočichy (tedy i člověka) životně důležitým zdrojem potravy. Z dalších opylovačů jsou důležité například včely samotářky, motýli, čmeláci, mouchy a vosy.

Život vylíhnuté včely trvá v době snůšky (duben-červenec) pouhých 5-6 týdnů. Od pozdního léta do časného podzimu se rodí tzv. zimní včely, které se dožívají 6-8 měsíců. Jejich hlavním úkolem je provést včelí společenství zimním obdobím a založit novou letní generaci včel v období příštího jara.

V období od konce října až do poloviny ledna se v našich podmínkách obvykle ve včelstvu nenachází včelí plod.

Za jedinou minutu navštíví včela přibližně 10 květů. Je monoflorní, tedy během letu a sbírání nektaru a pylu nemění druh rostliny, ale může měnit její odrůdu. To je důležité zejména pro cizosprašné ovocné stromy, kdy je potřeba opylení od jiných odrůd stejného druhu.

Kromě nektaru donáší včely do úlu také pyl, propolis a vodu. Pyl slouží jako bílkovinná potrava pro včelí larvy a včely, nektar jako glycidová potrava, propolis pro desinfekci a hygienu v úlu (antibakteriální účinky) a voda na zpracování výše uvedených složek, ochlazování úlu a včel v horkých dnech.

Průměrný úl tvoří v období snůšky jedna včelí matka (samička), která v období jarní snůšky klade až 2000 vajíček denně, přibližně 50000 nebo více dělnic (kasta), které obstarávají všechnu práci v úlu a sběr, a z několika set trubců (samečci), jejichž hlavní rolí je oplodnit mladou včelí matku a zahřívat včelí plod.

V zimním období je počet dělnic v úle podstatně nižší, dosahuje cca 10-20 tisíc dělnic a úl je většinou bez trubců, kteří jsou koncem léta vyháněni z úlu ven, kde umírají.

Vývoj včelí matky od vajíčka po vylíhnutí trvá 16 dnů, včely dělnice 21 dnů a trubce 24 dnů.

Dělnice je po vylíhnutí poněkud nemotorná a nejdříve je krmena staršími včelami. Už po několika hodinách se krmí samostatně a zapojuje se do práce včelstva. Postupně se stává čističkou (čistí buňky a připravuje je pro zakladení matkou), od 3. dne krmičkou (medné zásoby a pyl zpracuje ve svém medném volátku a krmí starší larvy) a po 6. dnu kojičkou, kdy krmí mateří kašičkou zejména matku a mladší larvy staré od jednoho do tří dnů. Matka je krmena zejména v období kladení vajíček, a to každý 4-5 minut. Přibližně od 8. dne přijímá včela nektar od létavek v blízkosti česna, zbavuje jej vody a následně předává nektar dalším včelám v úlu nebo jej ukládá do plástů. Přibližně od 12. dne dělničího života se probouzí k činnosti její voskové žlázy a z dělnice se stává zejména stavitelka, která se podílí na stavbě včelích plástů. Po týdnu stavitelské činnosti se stává strážkyní česna, kdy se věnuje několik dnů střežení česna a oček úlu. Tím je ukončena přibližně polovina života včely, tzv. fáze mladušky a včela se stává létavkou. Létavky se věnují sběru nektaru, pylu a vody. Denně uskuteční přibližně 6-8 proletů s délkou trvání každého proletu od několika minut do dvou hodin. Role včely se může v průběhu jejího života měnit podle potřeb včelstva, čímž se včelstvo stává velmi přizpůsobivým jeho potřebám. Čím více času stráví včela létáním, tím rychleji se její tělo opotřebuje a tím rychleji se zkracuje její život. Včela většinou umírá mimo úl.

Nepostradatelným a nejvzácnějším členem včelstva je včelí matka. Úkolem včelí matky je rozmnožování včelstva. Žádné jiné činnosti a úkoly včelí matka ve včestvu nemá. O včelí matku pečuje po celý její život skupina 10-20 mladušek.

Neoplodněná včelí matka, tzv. panuška, se při oplodnění spojí až s desítkami trubců v průběhu jednoho až tří snubních letů z úlu na trubčí shromaždiště.

Včelí matka si po svém snubním letu uschová sperma trubců v semenném váčku na celý svůj život a z této zásoby poté po zbytek života čerpá. Matka uskuteční snubní let pouze jednou až třikrát za život, a to 1-2 týdny po vylíhnutí. Následně začíná klást vajíčka. Pokud se nevyrojí, nikdy už včelí úl neopustí.

Pokud matka při kladení oplodní vajíčko, líhne se z larvy dělnice nebo včelí matka. Pokud vajíčko při kladení neoplodní, rodí se trubec, tedy sameček. Trubec tedy nemá otce, ale pouze „dědečka“.

Novou matku včelstvo vychová v případě, že je původní matka nevýkonná, poškozená nebo zemře. Mateří larva je v tzv. matečníku krmena rozdílně od dělničích larev. Dostává po celý svůj vývoj mateří kašičku, zatímco u dělnic a trubců je mateří kašička po 3 dnech nahrazena směsí mateří kašičky, nektaru a pylu. Matka se dožívá obvykle třech, výjimečně více let.

Přirozeným množením včelstev je tzv. rojení. Při rojení opouští stará matka společně s přibližně polovinou včel včelí úl a roj vyhledá nové sídlo včelstva. V té době je už obvykle ve zbytku včelstva také nová matka nebo matky, které mezi sebou svedou boj o přežití. Dlouhodobě může být ve včelstvu pouze jedna matka.

Každá matka vylučuje typický feromon, který se šíří při předávání potravy nebo nektaru mezi celým společenstvem včel. Tak včelstvo mimo jiné pozná včely z vlastního nebo cizího úlu. Proces předávání potravy v rámci celého společenstva včel se nazývá trofalaxe.

Včelí matky se pro lepší hledání ve včelstvu značí na hrudi barevnými tečkami nebo podbarvenými čísly. Pomůckou včelaře pro značení je pořekadlo „BoŽe, Čím Značit Matky?“ Tedy Bílá pro letopočty končící 1 a 6, Žlutá pro končící 2 a 7, Červená pro 3 a 8, Zelená pro 4 a 9 no a Modrá pro letopočet končící 5 a 0. Tak například v roce 2022 se značily matky žlutou barvou a v roce 2025 se budou značit modrou.

Včelí sameček je trubec. Ve včelstvu se trubci vyskytují od jara do podzimu a jejich primárním úkolem je oplodnit mladou matku. Mezi další činnosti trubců patří zahřívání plodu. Většinu času ale nedělají nic a odpočívají na plástech. Pravidelně provádějí prolety na trubčí shromaždiště, případně navštěvují cizí včelstva. Obvykle se dožívají šesti týdnů. Koncem léta, v období končící snůšky přestávají dělnice s krmením trubců a vyhánějí je z úlu.

Včely létají rychlostí 22-27 Km/h.

Jedna včela zpracuje za celý svůj život asi 1/12 lžičky medu. Většina medu je spotřebována na rozvoj včelstva během jara a raného léta. Jen menší část doneseného nektaru je přeměněna do medových zásob.

Jedno včelstvo může vyprodukovat od jara do léta 20-100 kg medových zásob, rozdíly jsou dané zejména možností snůšky, tedy dostupností nektaru v doletu včelstva a také velikostí, tedy silou včelstva.

K vyprodukování 500 g medu včely nalétají více jak 57000 km, což je více jak jedenkrát kolem světa, a navštíví přibližně dva miliony květin.

Včely spotřebují asi 3,5 kg medu k produkci 0,5 kg včelího vosku, který používají na stavbu plástů.

V průběhu snůšky je průměrná délka života včely asi šest týdnů. Tři týdny stráví prací v úle a tři týdny sbíráním nektaru a pylu.

Včelí bzučení způsobuje extrémně rychlé mávání křídel, 180-200x za vteřinu.

V průběhu zimy se včely stahují do tzv. chomáče, v jehož středu je matka a včely se rychlým stahováním svalů v hrudi zahřívají. Ve středu chomáče udržují teplotu 25-30 °C, na jeho okraji pak nad nulou. Z vnitřku chomáče se zahřáté včely dostávají na jeho povrch a z povrchu zpět dovnitř chomáče. Střídají a zahřívají se tedy podobným způsobem jako tučňáci.

Med

Základní složení medu je 82% cukrů a dalších přírodních látek a 18 % vody.

Med byl používán jako antibiotický obklad při otevřených ranách protože jeho složení neumožní přežít mikrobům.

Med byl používán ve starověku k balzamování těl. Med je zdravý a podporuje imunitu. Obsahuje mnohé vitaminy, minerální látky, stopové prvky, enzymy, koenzymy, flavonoidy, antioxidanty a další bioaktivní látky.

Češi snědí ročně kilogram medu na osobu, což vychází na jednu kávovou lžičku za týden. To není mnoho, pokud bereme v úvahu fakta o jeho blahodárném účinku na zdraví.

Med má mnoho zabarvení od jemně zlatavé (akátový, řepkový) přes zlatou (květový smíšený) až po tmavě hnědou (medovicový), nazelenalou (jedlová medovice) nebo téměř černou. Všechny tyto medy mají podobnou výživnou hodnotu (pokud jsou přírodní!). Tmavší medovicové medy obsahují více minerálů, železa, kalcia a fosforu a jsou hůře stravitelné.

Proč krystalizuje med? Med světlý, květový, který pochází z nektaru květů, obsahuje větší množství glukózy, tedy cukru hroznového. Tyto světlé medy díky malým krystalkům glukózy a četným pylovým zrnkům krystalizují poměrně brzy. Často už za několik dnů či týdnů po vytočení. Naproti tomu tmavý medovicový med obsahuje více ovocného cukru, čili fruktózy. Proto krystalizuje později. Lesní medy nebo čistý akátový med podléhá krystalizaci většinou až po několika měsících. Nezávisle na původu by měl ale každý med zhruba do roku ztuhnout, tedy zkrystalizovat. Pokud k tomu nedojde, existuje vážné podezření, že byl proces zrání medu násilně zastavený a kvalita medu proto utrpěla. Nejčastěji se tak může stát vystavením medu vysokým teplotám nebo po drastické filtraci medu, při které byla odstraněna pylová zrna (krystalizační centra). Tím se ovšem bohužel odstraní nebo zničí řada prospěšných látek, pro které si med ceníme.

Pastování medu. Jarní květový med je často pastován. Při pastování je tekutý med střídavě velmi pomalu míchán a ponechán bez pohybu. Tím vzniká během 48-120 hodin, při optimální teplotě 15-20 °C bílá nebo jemně nažloutlá medová pasta tvořená mikrokrystaly, která již dále nekrystalizuje. Pastový med se dobře odebírá ze sklenice, nestéká z krajíce chleba a svou krémovitou konzistenci neztrácí ani v sebekrutějším mrazu, jak se o tom přesvědčili čeští polárníci. Navíc máte záruku, že med nebyl nijak výrazně poškozený. Poškozené medy totiž nevytvářejí pastu. Pastové medy získávají stále větší oblibu a pro včelaře je to skvělá cesta, jak zhodnotit a zatraktivnit vysoce kvalitní světlé, květové medy.

Jak ztekutit tvrdý zkrystalizovaný med? Zkrystalizovaný med lze poměrně jednoduše bez ztráty kvality ztekutit. Většinou k tomu můžeme využít vodní lázeň. Sklenici medu postavíme do hrnce, kolem nalijeme vodu a zahříváme tak dlouho, až má voda teplotu 45–50 °C. Potom vypneme zdroj tepla, necháme vodu trochu vychladnout a vše opakujeme tak dlouho, až je celý obsah sklenice tekutý. Lze využít i elektrickou horkovzdušnou troubu s ventilátorem, kde na termostatu nastavíme 50 °C. V zimě můžete postavit sklenici s medem na teplý radiátor ústředního topení. Nenechávejte zde med zbytečně dlouho. Jakmile je opět tekutý, uskladněte ho v chladnu a temnu. Nevhodné jsou mikrovlnné trouby, protože mikrovlny snižují kvalitu medu.

Včelí úl

Včely prakticky nikdy nespí, ale občas odpočívají v úle či na česně.

Průměrná teplota v úlu je 34-36 °C, v zimě je tato teplota jen v jádru tzv. zimního chomáče. Zimní chomáč je shluk včel, který se zahřívá podobně jako tučňáci.

Typů úlů je v ČR celá řada. Dnes se obvykle vykytují úly v typicky české míře 39×24 (tzv. Adamcova míra), úly Optimal a Langstroth. Liší se základními rozměry nástavků a souvisejících součástí. Úly Langstroth jsou celosvětovým standardem a nejrozšířenějším úlem.

Včelaři

Češi jsou národ včelařů. České včelařské statistiky říkají, že v roce 2019 u nás 778 tisíc včelstev chovalo 62 480 včelařů. Zatímco počet včelařů rok od roku stoupá, včelstev je téměř stejný počet.

Co včelař, to názor na optimální včelaření. Zlí jazykové tvrdí, že v Čechách je tolik druhů úlů a rámkových měr, kolik je včelařů.

Patronem včelařů a ochráncem úlů je Sv. Ambrož. Je obvykle zobrazován s košnicí, tedy s úlkem dříve typickým pro německé země, část Polska a Česka. 7. prosinec, kdy byl vysvěcen na biskupa, je tak dnem svatého Ambrože, patrona včelařů.

Včely a kvetoucí rostliny

Mezi včelami a rostlinami vznikl za sto milionů let existence včel „výměnný obchod“. Květy rostlin lákají včely opakovaně na pyl a nektar a včely opakovanou návštěvou zajistí rostlinám jejich opylení.

Nektar … Včely snášejí z květů nektar, což je roztok vylučovaný nektariemi (součást květů rostlin) z rostlinných pletiv, nebo také medovici, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz žijící paraziticky na stromech a keřích. Včely přidávají k nektaru a medovici výměšky svých hltanových žláz, postupně jej zahušťují a jako med jej využívají jako zdroj energie nebo jej ukládají do plástů.

Pyl … díky elektrostatickému náboji ulpívá při kontaktu s květy na chloupcích na jejich těle, je včelami sčesáván, navlhčen obsahem medného váčku a ve formě pylových rousek přepravován na třetím páru končetin do úlu. Zde je uvolněn do pylových plástů, upěchován a dále využíván jako zdroj bílkovin.

Období, kdy je využitelná nabídka nektaru a pylu nazývají včelaři obdobím snůšky. Dobrá a stabilní snůška je základem pro dobrý medný výnos a pro růst včelího plodu, a tím pro stálý přísun mladých včel a udržování silných včelstev. V pozdním létě a na podzim je dobrá snůška základem kvalitního tukového tělesa včel, které je nezbytné pro dobré přezimování včelstva.

Pro jednotlivé měsíce roku jsou typické příklady kvetoucích rostliny, které jsou v daném období základem pro včelí pastvu.

Březen – vřesovec, líska, různé druhy vrb a topolů, meruzalka a další

Duben – olše, javor mléč, trnky, třešeň ptačí, okrasné slivoně, začíná kvést řepka …

Květen – dokvétá řepka, jabloně, hrušně, kaštan, javor klen, brusnice borůvka … možný je počínající zdroj medovice

Červen – ostružiník/maliník, skalník, trnovníky, škumpa, první lípy  … a možný je výskyt medovice

Červenec – lípy, ostružiník, pámelník, mateřídouška, klejicha, levandule, slunečnice, pohanka … a možný je výskyt medovice

Srpen a září – pohanka, vřes, břečťan, jerlín … a někdy ještě výskyt pozdní medovice

0
    0
    Košík
    Košík je prázdný